Reflexe studia

V rámci magisterského studia na KISK jednou z podmínek ukončení studia prezentace mého portfolia resp. této webové stránky a rovněž prezentace mé reflexe studia. Po každém z absolvovaných semestrů je nutné vypracovat reflexi proběhnuvšího semestru, ve které rozeberu jednotlivé předměty, okomentuji, co jsem se naučil, co mi jejich absolvování přineslo a co bych doporučil vyučujícímu změnit. Je doporučené vypracovávat tyto reflexe co nejdříve po ukončení semestru tak, aby byly vzpomínky a pocity z absolvovaných předmětů co nejčerstvější.

Cílem a plánem mého magisterského studia je se co nejvíce věnovat datové profilaci, kterou bych rád doplnil příležitostnými předměty z designu a EdTechu. Zaměření na datovou profesi je samozřejmé – je to moje zaměstnání a v rámci KISKu bych se rád naučil další souvislosti, které jsou spojeny s daty, ale v rámci mé práce mně unikají. Rád bych se rovněž naučil prakticky pracovat v jiných systémech (v rámci své práce pracuji téměř výlučně v Google stacku), případně si odnést teoretické zastřešení, které mi pomůže práci s daty lépe uchopit. Z designových předmětů bych si chtěl odnést především práci s lidmi – jak vést workshopy a facilitace, když s klienty řeším přístup k datům, ale i UX na webových stránkách či designování datových skladů. Jelikož hodně přednáším, příležitostně učím a mentoruji, tak bych se chtěl v EdTechové profilaci bych se chtěl naučit přípravu kurzů a webinářů, získat kompetenci v předávání znalostí a zkušeností studentům a v neposlední řadě se prakticky dozvědět o vzdělávacích technologiích a jak je využít.

Celkově budu na konci studia spokojený, když budu mít širší rozhled nad daty, budu umět své zkušenosti lépe předat a budu schopen lépe pracovat se svými klienty.

Reflexe prvního semestru magisterského studia

První semestr na KISKu se nesl v duchu poznávání nových spolužáků a opakování si toho, co jsem možná zapomněl od státnic a přes letní prázdniny. Jelikož magisterské studium trvá pouze čtyři semestry, tak jsem se musel věnovat i přípravě své magisterské práce, protože nerad odkládám věci na poslední chvíli (u psaní diplomové práce to platí dvojnásob).

Z hlediska obecného zhodnocení povinných předmětů musím však konstatovat, že jsem výrazně nerozšířil své znalosti oproti bakalářskému studiu. Na jednu stranu chápu, že noví studenti, kteří s tímto oborem ještě nepřišli do styku, potřebují nějaký čas na rozkoukání a na to, aby se do oboru dostali. Na druhou stranu však vnímám tento semestr trochu jako ztrátu času, i když jsem si v každém z předmětů dokázal najít něco, co mě baví a v čem se chci dále zlepšovat – viz níže.

 

Informační vědy

Předmět Informační vědy byl pro mě prvním tzv. opakovacím předmětem. Velké množství informací, které byly prezentovány, jsem měl možnost poznat už z jiných předmětů v bakalářském studiu či při přípravě na státní závěrečnou zkoušku.

Bylo by ale nefér tvrdit, že jsem se nedozvěděl nic nového, nebo že jsem si snad žádným způsobem nerozšířil své dosavadní znalosti. Problematika byla určitě probírána více do hloubky, než tomu bylo v bakalářském studiu. Zejména pak interdisciplinarita LIS oboru či podrobnější přístup k datům z pohledu informační vědy, k čemuž mám, díky svému profesnímu zaměření, velmi blízko.

Na můj vkus obsahoval ale vyučovaný předmět málo informační etiky, která mě z předmětů, které vyučuje doktor Lorenz, zajímá nejvíce. Zároveň mě mrzí, že byl předmět ukončen pouze závěrečným testem. U předmětů v bakalářském studiu bylo nutné vypracovávat průběžné reflexe zajímavých vědních článků či sestavovat konceptuální mapy, které reflektovaly naši četbu v průběhu semestru. Tento postup jsem hodnotil kladně, protože napomohl k lepšímu pochopení látky a zároveň body z těchto dílčích úkolů mohly zmírnit nepovedený závěrečný test. Ocenil bych, kdyby taková možnost byla i u tohoto předmětu, i když na druhou stranu chápu, že je to daleko větší zátěž pro vyučujícího.

 

Design informačních služeb, rozhraní a interakcí

Design informačních služeb, rozhraní a interakcí (neboli DISRI) byl v podstatě mojí první akademickou zkušeností, při které jsem se setkal více s designem informačních služeb. Design byl samozřejmě reflektován i v bakalářském studiu, ale nepamatuji si na povinný předmět, ve kterém by byl více zastoupen. Zároveň mám už nějaké zkušenosti s designovým procesem, a to z pozice klienta, který byl tohoto procesu součástí. Líbilo se mi tedy, že jsem mohl více nahlédnout „pod pokličku“ tomu, co za tímto procesem stojí.

Předmět vyučoval Roman Sellner Novotný, který na velké množství přednášek přizval lidi z praxe. Většinou se jednalo o bývalé studenty KISKu – bylo dobré získat pohled člověka z praxe a vidět, jak pokračuje profesní dráha lidí, kteří studium úspěšně ukončili.

Pokud bych měl zmínit nové věci, které jsem se naučil, tak je jich většina. Ano, některé jsem znal koncepčně, ale nevěděl jsem, jak je aplikovat. I díky praktickým cvičením jsem si ale mohl se svými spolužáky velké množství přístupů a metod vyzkoušet na vlastní kůži. Aplikace přístupů se přenesla i do dílčích úkolů, které jsme měli možnost v rámci předmětu vypracovávat.

Předmět tedy hodnotím velmi kladně, a to i přesto, že se nehodlám více věnovat designové profilaci. Domnívám se ale, že i když se chci profilovat datově, tak mi designové povědomí a znalost designových přístupů pomůže jak v akademickém odvětví, tak v profesní dráze digitálního analytika.

Výstupy z předmětu:

 

Literatura, knihovní procesy a trh

Předměty, které jsou zaměřené literárně či více knihovnicky, jsou pro mě vždycky výzvou. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Literatura jde totiž úplně mimo mé profesní a zájmové zaměření a i když rád čtu ve volném čase, nemám nejmenší zájem se literatuře a procesům s ní spojeným věnovat více.

Obecně se dá říct, že z literárních předmětů, které se vyučují na KISKu, si neodnáším nic nového, a to především proto, že jsou probírány dost povrchně. Dává to ale smysl, protože zkrátka není prostor probírat jedno století, či dokonce půlstoletí literatury celý semestr tak, jako tomu bylo na bohemistice. A není to ani potřeba.

Z čeho už si odnáším více, je fungování knižního průmyslu. V této oblasti nemám moc znalostí, a proto, pokud mám vypíchnout něco, co mě bavilo, tak právě zjišťování a objevování toho, jak to ve světě knihy funguje v pozadí.

Jelikož jsem spíše datově a marketingově orientovaný, tak jsem si v každém z úkolů našel to, co mě baví a naplňuje. V knihovnické reflektivní výzvě jsem reflektoval práci knihovny s marketingem a PR, v eseji jsem se datově zaměřil na adopci e-booků a ve skupinovém semestrálním úkolu jsem si pod svá křídla vzal marketingovou strategii a udržitelnost knižní edice.

Ve výsledku lze tedy konstatovat, že jsem si v předmětu našel „to svoje“, i když se mohlo na první pohled zdát, že to nebude možné.

Výstupy z předmětu:

 

Seminář k diplomové práci I: východiska a metodologie

U jakéhokoliv předmětu, který je spojen s kvalifikační prací, jsem vždycky tak trochu napřed. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Myšlenkou předmětu bylo představit studujícím obory, které se na KISKu vyučují a kterými se mohou zabývat ve svých kvalifikačních pracích. Já měl svoje zaměření už vybrané (podobně jako v bakalářském studiu se budu věnovat vizualizacím dat) a rovněž jsem měl i svého vedoucího (jako u bakalářské práce jím bude dnes už doktor Tomáš Marek).

Kromě představení jednotlivých témat a oborů studia bylo výstupem z předmětu i vytvoření portfolia, které jsem ale už měl z bakalářského studia.

Na první pohled se tedy může zdát, že byl pro mě tento předmět úplnou ztrátou času, ale není tomu tak. Z hlediska diplomové práce mi sice nepomohl s výběrem tématu či profilace, ale donutil mě se nad mým tématem více zamyslet a kriticky ho zhodnotit se svým vedoucím. Z hlediska tvorby portfolia mě předmět donutil k redesignu webu a změně poskytovatele hostingu. I v tomto předmětu jsem si tedy našel to svoje.

V konečném důsledku vítám, že tento předmět existuje – jako absolventovi bakalářského studia mi sice nepřinesl nové informace o možnostech studia či výzkumu na KISKu, ale donutil mě k dílčím věcem a více se zamyslet nad koncem mého studia. Pro studenty, kteří jsou na KISKu nově, je ale nedocenitelný, protože z dob bakalářského studia vím, jak může být obor těžce uchopitelný. Tento předmět k lepšímu uchopení a pochopení oboru rozhodně pomohl a bude pomáhat dál!

Výstupy z předmětu:

 

Blok expertů

Blok expertů je za mě jedním z nejlepších předmětů, který se na KISKu vyučuje a dle mého skromného názoru by měl být pro všechny povinný v každém semestru. Je nádherným doplněním teoretických znalostí, které nabýváme při studiu. Lidé z praxe nám ukazují směr, kterým se můžeme během studia či po něm vydat. Zároveň dostáváme návod k tomu, jak aplikovat teoretické znalosti získané během studia, a ukazují nám možnosti, čemu je možné se po ukončení studia věnovat.

Předmět je každý semestr koncipován tak, že si v něm každý najde to svoje – každá profilace má své zastoupení. V tomto ohledu patří velký dík organizátorkám předmětu, konkrétně Kristýně Kalmárové a Monice Macháňové, které zajišťují tematicky vyvážené a zajímavé hosty.

Jako kombinovaný student samozřejmě velmi kladně hodnotím způsob výuky. Té je možné se zúčastnit prezenčně i distančně, případně si bez jakéhokoliv postihu pustit přednášku ze záznamu a poté vyplnit krátký reflektivní dotazník.

Předmět hodnotím velmi kladně, jeho přínos je neoddiskutovatelný a rozhodně si ho zapíšu i v dalších semestrech.

Výstupy z předmětu:

 

Uživatelský výzkum

Uživatelský výzkum byl dalším předmětem, který vedla odbornice ve svém oboru – Tereza Kosnarová. Už ze své podstaty byl velmi designově zaměřený, takže se může zdát, že je trochu mimo moje zaměření, ale opak je pravdou. Díky praktickému přístupu jsme měli možnost si vyzkoušet celý designový proces uživatelského výzkumu, a to od samotného designu výzkumu, tvorby person a rekrutačního dotazníku až po vyhodnocování výzkumu a jeho prezentaci.

Z předmětu si nejvíce odnáším znalost toho, jak vést rozhovor. Jak se na něj připravit, jak pracovat s neočekávanými událostmi v průběhu rozhovoru a především, jak se správně ptát. Tuto znalost jsem využil při rozhovoru s Petrem Rubáčkem či v práci, kde pracuji s klienty, a i když se nejedná přímo o výzkum, tak nějakým způsobem zjišťuji informace – schopnost správně se zeptat je tedy neocenitelná.

V mnoha aspektech mi předmět přišel rozšiřující k DISRI. Přístupy nebyly probírány tak zeširoka, ale naopak byly velmi podrobné a téměř ihned aplikovatelné na konkrétní situaci či problém, který jsme zrovna řešili.

I v tomto předmětu jsem si našel něco, co je spojené s mým profesním životem, a to výzkum vnímání cookie lišt z pohledu návštěvníků stránek.

Zároveň jsem nabyté dovednosti uplatnil při své diplomové práci, která stála z velké části na rozhovorech s participanty.

 

Nové AI předměty (Elements of AI, Building AI, Ethics of AI)

Tři nové předměty se pokaždé z jiného pohledu věnují AI a jsou výsledkem spolupráce s Helsinskou univerzitou, která tyto MOOC vytvořila.

Všechny tři kurzy se nějakým způsobem věnovaly AI – ať už úplným základům, tomu, jak AI funguje po technické stránce či etickým tématům, které jsou s AI neodmyslitelně spojené.

Kurzy si dovolím zhodnotit naráz, protože se více či méně doplňovaly. Až na kurz Elements of AI byly vyučovány v angličtině. U kurzu Building AI anglický jazyk nebyl překážkou, nicméně u Ethics of AI byla nutnost psaní poměrně dlouhých výstupů v angličtině, což pro mě osobně bylo velmi vyčerpávající.

Ze znalostního hlediska nemohu tvrdit, že jsem se naučil něco nového – základní povědomí o AI mám, takže mi kurz Elements of AI neřekl nic, co bych už neznal. Maximálně jsem si dokázal některé věci více spojit a lépe pochopit. Technické fungování AI jsem tento semestr velmi podrobně probíral v předmětu Praktikum z pokročilé datové vědy na přírodovědecké fakultě (viz níže), který šel daleko hlouběji než online kurz. Nejvíce zajímavý pro mě byl kurz Ethics of AI, protože etika nejen umělé inteligence mě zajímá. Zde byla ale překážkou angličtina, respektive plnění úkolů formou esejí v anglickém jazyce.

Možná je to překvapivé, ale obecně hodnotím předměty kladně – pro studenta KISKu, který není technicky orientovaný či nemá datovou profilaci, bude toto trio velmi přínosné. Pro mě však byla přidaná hodnota minimální.

Kladně hodnotím bezplatné získání certifikátů u dvou ze tří kurzů.

Výstupy z předmětu:

 

Úvod do jazyka SQL

Úvod do jazyka SQL byl předmětem, který jsem měl v hledáčku od prvního ročníku bakalářského studia. Bohužel byl předmět vypsán poprvé až v tomto semestru.

Osobně vnímám schopnost dotazování se do databází jako jednu z klíčových, a to nejen pro knihovníky. V mé práci digitálního analytika je dotazování se a práce s databází velkou částí mé pracovní náplně.

Jelikož s SQL pracuji v práci, musel jsem se tento jazyk naučit sám skrze sebevzdělávání a online kurzy. Předmět jsem si ale i přesto zapsal, protože jsem cítil, že mám jisté mezery v základech, které by mi mohlo formalizované vzdělání na univerzitě pomoci zaplnit.

Bohužel jsem se ale spletl – v kurzu byly probírány úplné základy fungování relační databáze v kontextu příkazu SELECT. Zkrátka jsem byl moc překvalifikovaný pro tento kurz, takže kromě jedné zmínky o funkci, o které jsem netušil, jsem si z předmětu nic nového neodnesl. Zároveň byla vyučována verze SQL, se kterou v práci nepracuji, tudíž některé z informací nejsou aplikovatelné pro můj profesní život (v kurzu se pracovalo s SQLite, kdežto v práci pracuji s Google databází BigQuery).

Stojím si ale za tím, že předmět má na KISKu své místo a že by měl být vyučován pravidelně. Vyučované základy jsou pro knihovníky velmi potřebné a pro jednoduchou práci s dotazováním se do databáze dostačující. Vyučující Jan Pospíšil je rovněž člověkem z oboru, který vše vysvětloval pochopitelně a na příkladech. Rovněž poskytl i datasety s otázkami pro možnost domácího procvičování.

 

Praktikum z pokročilé datové vědy

Tento předmět byl tento semestr jediným, který jsem absolvoval mimo filozofickou fakultu, konkrétně na přírodovědecké fakultě. Z názvu předmětu to možná nevyplývá, ale jediným tématem bylo technické fungování AI. Podrobně jsme probírali fungování neuronových sítí a prakticky si zkoušeli různé AI modely. Součástí výuky byly i přednášky s odborníky z oboru z firem, které s AI či časovými řadami běžně pracují (Seznam.cz, Notino). Oba vyučující – Petr Šimeček i Eva Maršálková – jsou rovněž uznávanými odborníky ve svém oboru.

Předmět pro mě byl rovněž výzvou, protože i když mám nějaké technické pozadí a v práci jsem nucen i trochu programovat, tak na půdě přírodovědecké fakulty byla úroveň úplně jinde, než je tomu na filozofické fakultě. Všichni spolužáci byli z oboru aplikované matematiky či statistiky a schopnost programovat v Pythonu či R byla brána jako úplný základ. Musel jsem tedy oprášit znalosti Pythonu a s pomocí spolužáků plnit týdenní úkoly.

Předmět jsem si ale užil. Díky němu jsem měl možnost seznámit se s tím, co se nachází v pozadí AI nástrojů a rovněž si prakticky vyzkoušet, jak si každý z nás může natrénovat malý AI model.

Výstupy z předmětu:

Reflexe druhého semestru magisterského studia

Druhý semestr hodnotím pozitivně. Z hlediska přínosu ho vnímám daleko lépe než semestr první, který, jak jsem psal výše, jsem z velké části vnímal jako opakování z bakalářského studia. Obsahoval dva poměrně časově náročné předměty, které hodnotím kladně – Učící se společnost a Informační chování. Přínosné byly rovněž Základy algoritmického myšlení a některá zajímavá témata jsem našel i v Bloku expertů. Naopak negativně vnímám LIS workshop, který by do budoucna mohl mít jinou podobu, více zaměřenou na konverzaci v angličtině. Stejně tak mi příliš nesedl předmět Literatura, kultura a humanitní vědy, a to z toho důvodu, že jde o literární předmět a literatura jako taková jde zcela mimo můj zájem.

Co vnímám negativně, tak je nedostatek datově orientovaných předmětů – v tomto semestru jsem absolvoval jeden, což je velmi málo na to, že jsou data mým hlavním zájmem studia a profiluji se zcela datově.

 

Učící se společnost

Tento předmět byl povinný, a jelikož ho vyučoval docent Černý, tak měl svoji nezaměnitelnou formu. Velmi často jsme diskutovali nejenom o aktuálně probíraném tématu, ale i o kontextu, který je mnohdy velmi široký. Na předmětech vyučovaných tímto stylem se mi líbí, že je diskuze přirozená a často probíhá mezi studenty bez nutného zásahu vyučujícího. A vůbec nevadí, že se mnohdy z devadesátistránkové prezentace nedostaneme dál než ke třetímu slidu.

Rovněž velmi oceňuji používání nástroje Mentimeter, protože dokáže nenásilně zapojit do vyučování celou třídu a prostřednictvím odpovědí zjistit názory či trendy, které je možné dále rozvíjet v diskuzi.

Z hlediska probíraných témat mě nejvíce zajímaly alternativní přístupy k výuce (i proto jsem si zvolil téma unschoolingu k závěrečné prezentaci), kde zastávám někdy až radikální názory, které jsou velmi spojeny s mým vnímáním ideální společnosti.

I když jsem si předmět nezapsal dobrovolně (protože byl povinný), tak jako z každého předmětu, který je zaměřen na vzdělávání či je přímo EdTechový, si beru poznatky ke vzdělávání, které praktikuji v rámci svého oboru, ať už se jedná o přednášení na konferencích, mentoring juniorních lidí nebo i vzdělávání v rámci předmětu Webová analytika. Kupříkladu se snažím více zapojit posluchače, ať už je to skrze nástroje jako Mentimeter, nebo formou jiné interaktivity. Rovněž se snažím pilovat svůj osobitý styl (i zde beru inspiraci od Michala Černého), který by dle mého měl být vtipný a uvolněný.

Ukončení předmětu ve formě průběžného odevzdávání výstupů na Medium, sepsání delšího výstupu a jeho prezentace na celodenní konferenci mi přišlo v pořádku. Možná mám výhradu ke konferenčnímu dni, protože je to opravdu dlouhé a i když jsem, jako kombinovaný student, nemusel zůstat na celý den, přišlo mi hloupé a neslušné odejít.

Pokud jsem měl s něčím problém, tak je to s celým systémem podmínek ukončení. Domnívám se, že je to pouze můj osobní problém s předměty docenta Černého, ale i když má přehlednou a pečlivě zpracovanou osnovu, tak mi vždy celý systém přijde velmi složitý na uhlídání. Podmínky ukončení na sebe navazují a nesmím zapomenout vůbec na nic – v tomto kurzu to nebylo tak dramatické, ale u kurzů jiných, kde si dáváme zpětnou vazbu se svými spolužáky, je to horší. Hodně času pak trávím tím, abych si všechno správně poznamenal do svého organizačního nástroje (Notionu), a musím to několikrát kontrolovat, abych na něco nezapomněl – což se mi už párkrát stalo.

Výstupy z předmětu:

 

Literatura, kultura a humanitní vědy

S literárně zaměřenými předměty mám dlouhodobě problém, jak jsem popisoval už v reflexi prvního semestru. Ve zkratce – prostě mě to nebaví. Jelikož mám rád historii, tak mě u těchto předmětů vždy spíše zajímal historický kontext, který je sice důležitý a chtěný, ale netvoří hlavní jádro předmětu, jež je literární. Svou roli v tom hraje i mé předchozí (neúspěšné) studium bohemistiky. Samozřejmě jsem si vědom toho, že stále studuji KISK a to „K“ musí mít své zastoupení. Na druhou stranu jsem trochu doufal, že se v magisterském studiu budu moci věnovat více mé datové profilaci, kterou budu doplňovat EdTechovými a designově zaměřenými kurzy.

Objektivně ale nemohu kurzu jako takovému nic vytknout. Byl rozdělen na srozumitelné okruhy, každý okruh vyučoval zpravidla externí host, který byl expertem na dané téma – velmi rád jsem po dlouhé době viděl prof. Hashemi, která se nade mnou před několika lety smilovala a z předmětu starší české literatury mi dala C.

Z ukončení formou ústní zkoušky mám ambivalentní pocity. Na jednu stranu si myslím, že by se mělo využívat více, protože studenta nutí se opravdu pořádně připravit a téma se nejenom „našprtat“, ale plně ho pochopit. Na stranu druhou mám strašnou trému z jakéhokoliv zkoušení, opravdu mi to fyzicky nedělá dobře a u ústní zkoušky se tento pocit násobí. Bohužel, jelikož mě téma moc nebaví, tak i učení na zkoušku nebylo moc příjemné. Opět jsem se snažil vše zapamatovat skrze historický kontext, což samozřejmě nestačilo – zkoušku jsem sice udělal, ale stoprocentní výkon to rozhodně nebyl.

Výstupy z předmětu:

 

LIS workshop

Tento předmět byl vyučován ve formě celodenního workshopu, který byl veden v anglickém jazyce. V rámci workshopu jsme v angličtině řešili úlohy, konverzovali jsme spolu a hráli edukačně zaměřené hry.

Od spolužáků z vyšších ročníků jsem měl informaci, že se předmět často mění a má různé podoby. Na moje absolvování vyšla právě tato forma celodenního workshopu a musím říct, že mi moc nevyhovovala.

V prvé řadě je třeba říct, že příliš neoplývám schopností konverzovat v angličtině, proto jsem měl z kurzu trochu strach, ale zároveň jsem se těšil, že překonám jazykovou bariéru, kterou mám v hlavě, a procvičím se i v anglicky mluveném projevu. Se čtením a porozuměním textu problémy nemám, potíž mám právě s mluveným projevem – a ten se mi v jednodenním formátu procvičit nepodařilo. Uvítal bych proto, kdyby byl kurz veden v klasickém týdenním (nebo 14denním) režimu a intenzivně by se v něm pracovalo s angličtinou v kontextu LIS. Za sebe mohu říct, že se mi velmi líbil povinně volitelný předmět z bakalářského studia ISKB68 Základ odborné terminologie, kde jsme probírali anglické texty, které jsme četli na hodiny Informační vědy. Podobný předmět mi chyběl v magisterském studiu – mohl by být daleko více konverzační, mohli bychom se pokusit konverzovat např. o etických otázkách atd.

Další důvod pro větší apel na angličtinu vidím ve složení studentů na KISKu – mně je 30, s angličtinou jsem na tom tak na půl, ale vím, že mám i výrazně starší spolužáky, pro které je angličtina velká překážka.

 

Informační chování

U předmětu Informační chování se z nějakého nevysvětlitelného důvodu rozšířila v mém ročníku fáma, že se jedná o jeden z nejtěžších předmětů na celém KISKu, na kterém snad vypadne polovina všech studujících. Kvůli tomu do něj vkládali všichni strašně moc času a upozaďovali ostatní předměty (doktorka Mazáčová kvůli tomu dokonce posunula odevzdávání projektu diplomových prací). Nemám vůbec tušení, kde se tato informace vzala – ano, předmět patřil k těm náročnějším, a to především z hlediska časové náročnosti, která ale byla kompenzována ziskem 5 kreditů.

Abych se ale dostal k samotnému předmětu: v rámci něho jsme si procházeli postupným psaním odborného textu – od výběru tématu, napsání abstraktu k odbornému článku, přes tvorbu anotované rešerše, odborného vymezení konceptu až po tvorbu samotného projektu a jeho prezentaci. Toto vše bylo doplňováno vzájemným hodnocením mezi spolužáky. Paralelně k tomu probíhaly přednášky věnované tématu informačního chování.

Oceňuji, že se dalo získat velmi mnoho bodů i plněním nepovinných úkolů, a tedy hodnocení celého předmětu nestálo nebo nepadalo na jednom nepovedeném dílčím úkolu. Kurz byl z tohoto hlediska nastaven velmi spravedlivě.

Zakončení projektu formou prezentace s dalšími dvěma spolužáky, která z velké části probíhala jako diskuze mezi námi, bylo rovněž osvěžující.

Pokud mám z něčeho ambivalentní pocity, tak to byla příprava samotného projektu. Na jednu stranu jsem se snažil najít téma, které by se trochu blížilo tématu mé diplomové práce tak, abych investovaný čas využil i při psaní diplomky – to se mi tak nějak povedlo, i když jsem téma diplomové práce ještě změnil, nicméně sense-making (na který jsem nakonec výzkum navrhoval) hraje v mé diplomové práci rovněž roli. Společným znakem se rozhodně stává návrh kvalitativního výzkumu, poprvé jsem si vyzkoušel, jak vyplnit „Souhlas s účastí ve výzkumu a zpracováním osobních údajů“ nebo jak vytvořit scénář polostrukturovaného rozhovoru – na kvalitativní výzkum je dle mého na KISKu stále kladen menší důraz než na výzkum kvantitativní. Na druhou stranu si ale myslím, že předmět trochu suploval a duplikoval práci, kterou jsme dělali (nebo měli dělat) na diplomových seminářích. Najednou jsem tak třeba dělal dvě rešerše, navrhoval jsem dva výzkumy, psal v podstatě dva projekty.

Předmět ale hodnotím kladně, rozhodně jsem se v něm naučil věci, které jsem později zužitkoval ve své diplomové práci.

Výstupy z předmětu:

 

Terénní projekt

V rámci terénního projektu jsem poprvé společně s Adamem Šilhanem vyučoval povinně volitelný předmět Webová analytika. Drobnou zkušenost jsem měl již z posledního semestru bakalářského studia, kde jsem měl asi dvě přednášky, ale jinak jsem kurz spíše tutoroval.

Tento semestr to byla tedy moje plnohodnotná premiéra. Kurz jsem stále celý tutoroval, řešil jsem se studenty technické a organizační věci. Adam se věnoval v kurzu teoretickému základu a GA4, já jsem poté navázal technickými aspekty webové analytiky a praktickými cvičeními.

Byla to moje první vážná zkušenost s vyučováním a musím říct, že je ještě hodně co zlepšovat. I když jsem si všechny hodiny pečlivě připravil, tak ze mě byla znát velká nervozita, která se projevovala někdy až velmi rychlým výkladem či nejistotou v některých pasážích. Rovněž jsem velmi často používal až příliš odborné a profesní termíny, které jsem předtím nevysvětlil. Jsem rád, že studenti toto reflektovali ve zpětné vazbě, a to nejenom co se týče předmětové ankety, ale i zpětné vazby přímo na hodinách.

V budoucnu se chci v předávání zkušeností a vyučování určitě zlepšovat. Často navštěvuji konference, kde vystupuji, nebo mentoruji juniorní lidi, ale to se vůbec nemůže rovnat zkušenosti s výukou na vysokoškolské půdě.

 

Blok expertů

Tento Blok expertů byl samozřejmě opět přínosný (když o něčem mluví experti, je to vždy přínosné), nicméně si ho dovolím dle svých osobních preferencí hodnotit jako slabší, a to především proto, že neobsahoval tolik zajímavých datových témat. I přesto jsem si tam našel hosty, kteří mě zaujali, jmenovitě Davida Černého s tématem „Filozofie sexu, sexuální roboti a etika“ a Lujzu Kotryovou s tématem „Zkušenosti s překonáváním digitální propasti“ – na obě tato témata jsem dělal i výstupy ve formě artefaktů (odkaz na Kahoot kvíz je již bohužel nedostupný). Neméně zajímavá byla rovněž přednáška Hynka Trojánka o digitální svobodě, který mluvil mimo jiné i o právu být zapomenut a o etických otázkách, které jsou spojeny se soukromím a digitálním prostorem.

Po tomto semestru Bloku expertů jsem si kladl otázku, zda by se nemohly dělat specializované Bloky expertů, které by pokrývaly každou jednu z profilací. Na druhou stranu chápu, že by to bylo velmi personálně náročné a že je téměř problém zorganizovat jeden Blok expertů, natož čtyři.

Výstupy z předmětu:

 

Základy algoritmického myšlení

Tento povinně volitelný předmět hodnotím asi jako to nejlepší z celého semestru. V rámci něho jsme se prostřednictvím výukového programu Scratch od MIT učili algoritmicky myslet, což je jeden z hlavních předpokladů pro programování. V kontextu dnešní doby a AI se může zdát, že už to není tolik potřebné, ale tuto kompetenci nemusíme přenášet pouze do programování, ale i do návrhů architektur různých systémů.

Předmět vyučoval Ondřej Veselý, který mi svým přístupem a stylem výuky velmi sedl. V rámci kurzu jsem patřil k pokročilejším, jelikož se v IT pár let pohybuji, ale velmi mi imponovalo, jak snadno dokázal danou problematiku vysvětlit i studentům, kteří jsou čistě humanitně zaměření.

Na předmětu a celém tomto odvětví se mi líbí, že neexistuje špatné řešení. Podobně jako u předmětu Python pro neprogramátory neexistovalo dobré nebo špatné řešení, pokud byl dosažen požadovaný výsledek. Řešení se lišila pouze v tom, jak byla efektivní.

Z kurzu si paradoxně neodnáším ono algoritmické myšlení, protože to mám vyvinuté na poměrně dostačující úrovni, ale právě přístup k výuce a způsoby, jak i netechnicky zaměřeným studentům vysvětlit technické věci, což mohu dále aplikovat především ve výuce předmětu Webová analytika.

Reflexe třetího semestru magisterského studia

Třetí semestr pro mě byl posledním „plným“ semestrem, jelikož v semestru čtvrtém jsem se plánoval plně soustředit na učení na státnice a dopisování diplomové práce.

Musím říct, že se pravděpodobně jednalo o jeden z nejtěžších semestrů celého mého studia. Tato náročnost byla způsobena především kombinací předmětů, které vyžadovaly velmi mnoho práce mimo školní lavice. V prvé řadě se jedná o dva poměrně velké skupinové projekty, na které připadaly schůzky, domlouvání se se spolužáky, společná práce a práce individuální. Společně s tím se v předmětu Vzdělávací technologie musely dělat úkoly z hodiny na hodinu, v některých případech dokonce dva naráz, přičemž v řadě neposlední zde byla ještě tvorba celého kurzu. Přiznám se, že v tomto semestru bylo velmi těžké zkombinovat studium a práci na plný úvazek.

 

Blok AI expertů

Tento nový předmět jsem si instantně zapsal, protože spojuje AI a Blok expertů. V prvé řadě bych chtěl říct, že byl rozhodně zajímavý a zajímavě složený – od absolutních AI expertů (Maty Boháček) přes experty v jiné oblasti, která je ale silně ovlivněna AI (Tomáš Filo), až po praktiky, kteří s AI různě pracují a přišli se s námi podělit o své workflow.

Z mého pohledu mi ale tento kurz nic nového nepřinesl. Etické, sociální, environmentální a ekonomické aspekty mi jsou dobře známé. AI agenty a systémy implementuji v kontextu dat ve firmách, takže mám představu o tom, jak fungují (a taky jsem se v prvním semestru zúčastnil kurzu na Přírodovědecké fakultě), a ve spolupráci s AI dělám už většinu své práce.

Na druhou stranu vnímám, že jsem v tomto kontextu trochu outlier. Pro méně technicky nadané spolužáky či spolužáky, kteří nemají nějakou výraznější pracovní zkušenost v prostředí, kde by se AI používala na každodenní bázi, byl kurz určitě velmi přínosný – spousta z nich si uvědomila, že technické vytvoření portfolia už není otázkou dní či týdnů, ale pár minut.

 

Informační politika a management

Tento povinný předmět byla radost absolvovat, protože se jednalo o další předmět z datové profilace. Jako takový byl přibližně z poloviny naplněn výstupy hostů z praxe, což je, dle mého, jedna z nejlepších výukových metod. Zároveň nebyl předmět ochuzen ani o teoretickou část.

Pro mě, jako datového člověka, byla v tomto předmětu spousta věcí nových. Pohybuji se výlučně v soukromé sféře, kde věci fungují jinak než ve státní správě. Bylo tedy zajímavé si poslechnout, jak některé datové procesy (ne)fungují ve veřejném sektoru a státní správě, případně jaké problémy mohou nastat, což názorně ukázal kupříkladu Honza Cibulka se svou přednáškou o zákonu 106.

V předmětu se mi líbilo zapojení studentů skrze nástroj Slido, i když bych se v dnešní době už přikláněl spíše k Mentimeteru, který mi pro tyto účely přijde vhodnější. Oceňuji rovněž přehledně vypracovanou interaktivní osnovu.

Pokud bych měl do předmětu něco doplnit, tak by to rozhodně byla sekce o AI. Z legislativního hlediska vše velmi lpí na ochraně osobních údajů, máme (už konečně) konkrétnější vyjádření ÚOOÚ o tom, jak má vypadat cookie lišta, jak má vypadat textace a co všechno můžeme o návštěvnících webu posílat, ale přijde mi, že vlastně nikoho netrápí, že může jakýkoliv zaměstnanec vzít dataset plný osobních údajů a nahrát ho celý do AI nástroje, který nemá žádné SLA a se zadanými věcmi si může dělat prakticky cokoliv. Na druhou stranu chápu, že ohledně legislativy a etiky v rámci AI je toho tolik, že by to vystačilo na samostatný předmět.

Pro svoji praxi si z kurzu odnáším další pohled na data, a to především z legislativního hlediska. Jelikož s daty pracuji na každodenní bázi, je dobré být alespoň doporučujícím hlasem pro klienty a nejít tak přímo proti jejich zájmům a v nejhorším případě i proti legislativě.

 

Společnost, technologie a kulturní areál

Tento semestr se jednalo o další předmět, který byl vyučován ve čtyřhodinovém bloku stejně jako Organizace vědění (viz níže). To je určitě první bod, který bych hned ze začátku vytknul, protože ani v jednom z předmětů nebyly praktické skupinové či individuální úkoly, které by potřebovaly takovou jednorázovou časovou dotaci.

Předmět jako takový se skládal prakticky ze tří částí – čtení článků, práce na skupinovém projektu a výklad v hodině. Zajímavé pro mě je, že se závěrečná známka skládala pouze z testu, který byl založen na četbě článků mimo výuku, a z prezentace skupinového projektu. V kombinaci se čtyřhodinovým výukovým blokem jsem tedy trochu ztrácel motivaci na hodiny docházet.

Na druhou stranu byl výklad zajímavý, výběr článků velký, takže si v nich každý našel něco. Skupinový projekt byl skupinový projekt – věnovali jsme mu opravdu velké množství času, což ale koresponduje s tím, že byl předmět odměněn pěti kredity.

V předmětu jsem bohužel nemohl moc uplatnit své datové znalosti, a tak jsem si v rámci projektu vzal alespoň na starosti marketing, který s mojí profesí úzce souvisí.

Výstupy z předmětu:

 

Organizace vědění

Z tohoto povinného předmětu mi v hlavě zůstávají rozporuplné pocity. Nějakým způsobem totiž dokázal zkombinovat věci, které mi moc nevyhovují.

V prvé řadě se jednalo o čtyřhodinový výukový blok, který je jedním slovem vyčerpávající. Tyto delší bloky chápu u prakticky zaměřených předmětů, kdy třeba jen samotné zadání a příprava zabere velké množství času a na samotnou práci by poté žádný nezbýval, nebo by ji museli studenti přerušit v polovině, což by bylo nežádoucí. Předmět zároveň obsahoval skupinovou práci – myslím, že spousta vyučujících zná můj názor na nucené skupinové práce. Dle mého to do předmětu přidává další komplexitu v nutnosti alespoň minimálního projektového řízení a velké riziko, že se někteří budou „vézt“ na práci ostatních. Já jsem si naštěstí vybral spolužáky, se kterými jsem měl už nějakou zkušenost a o kterých jsem věděl, že takoví nejsou, což ale neodstraňuje potřebu řídit projekt a lidi, plánovat společné schůzky atd. Zároveň mám pocit, že předmět opět z velké části opakoval to, co jsme probírali napříč předměty v bakalářském studiu. V neposlední řadě, a to je čistě můj subjektivní pohled, mi příliš nevyhovovalo střídání vyučujících – doktor Lorenz na první polovinu výuky a magistr Schwarz na polovinu druhou.

Náš tým měl rovněž problém se zadáním skupinového úkolu – úkoly byly zadány nejednoznačně (tak to bylo dle spolužáků téměř u každého tématu), zpravidla jednou větou, v našem případě i bohužel chybně, což ovlivnilo celé vyznění našeho výstupu – sluší se ale říct, že vyučující tuto chybu uznali a nijak nás nepenalizovali.

Na druhou stranu jsou tu pozitiva – i když nemám rád skupinové práce, moje skupina byla úžasná a opět jsem se trochu zdokonalil ve skupinové práci a především v důvěře k ostatním.

V rámci tohoto kurzu bych očekával aktuálnější informace, např. o vytváření a strukturování sémantických vrstev či o tvorbě datových katalogů, a to nejen pro agentní systémy, ale i pro lidské uživatele, protože organizace informací se nyní poměrně liší v závislosti na tom, pro koho data a informace strukturujeme.

 

Seminář k diplomové práci II, III, IV

V tomto bloku si dovolím shrnout všechny diplomové semináře (vyjma prvního), jelikož mi přijde lepší komunikovat tyto čtyři, resp. tři předměty jako jeden dlouhodobý.

V prvé řadě chápu důvody, proč je každý semestr věnovaný psaní diplomové práce – katedra se chce vyhnout tomu, aby diplomanti 14 dní před termínem odevzdání neměli napsanou ani čárku a následně to nekvalitně a narychlo zkoušeli napsat. Takto narychlo napsané práce by byly samozřejmě odsouzeny k neúspěchu a přidělávalo by to zbytečné problémy úplně všem.

Na druhou stranu mi to ale staví do cesty zbytečné mantinely, kterých se musím držet, protože musím zpracovávat artefakty, které už jsou pro mě v konkrétní fázi psaní práce zbytečné, nebo jsem se k nim z určitých důvodů ještě nedostal. Příkladem je třeba projekt diplomové práce, který jsem nucen psát v bodě, kdy už mám většinu věcí schválených a odsouhlasených s mým vedoucím, určitou část práce už mám napsanou, ale do toho musím psát druhý dokument, kde bych se měl snažit obhájit to, co už mám poměrně dlouhou dobu obhájené. Naštěstí už není nutné přikládat projekt diplomové práce k diplomové práci samotné, protože se při psaní může hodně věcí změnit a poté je nutné upravovat retrospektivně i samotný projekt.

Stále ale samozřejmě vnímám potřebu konzultací – dle mého by to měla být jediná náplň těchto předmětů. Pokud jsem zodpovědný, všechny (nebo velkou většinu) kroků si určitým způsobem projdu se svým vedoucím, se kterým pravidelně konzultuji.

Pokud jde o samotné konzultace, ty byly pravidelné a velmi přínosné. Osobně si rád nastavuji systém, kdy konzultuji přibližně každý měsíc a na konci každé konzultace mám sám sepsané úkoly, které bych měl splnit a které bych měl konzultovat na příští konzultaci. Rovněž je pro mě základem se na datu další konzultace domluvit hned – z mé vlastní zkušenosti to pomáhá v průběžné práci, protože mi v kalendáři svítí deadline. A rozhodně si nemohu dovolit přijít na konzultaci s tím, že jsem se nedostal k ničemu a vlastně jsem vůbec nikam nepokročil.

Výstupy z předmětu:

 

Vzdělávací technologie

U tohoto povinně volitelného předmětu jsem si zažádal o výjimku, a to i přesto, že se jedná o EdTechový předmět. Jak už jsem několikrát zmínil, mým hlavním zájmem jsou data, ale neméně důležité je i efektivní předávání znalostí v tomto oboru, proto jsem EdTechové předměty aktivně vyhledával, jelikož mě v této oblasti vždy posunuly. U tohoto předmětu to nakonec platilo dvojnásob.

Předmět byl koncipován jako kombinace přednášky a cvičení, které na ni navazovalo svým dvouhodinovým blokem každých 14 dní. V tomto případě plně chápu, respektuji a vnímám tento zvolený formát, protože mi dává smysl. Praktická cvičení zpravidla rozvíjela probíraná témata předchozích dvou přednášek, i když to také nebylo pravidlem, což je ale z organizačních důvodů pochopitelné.

Předmět mě naučil dívat se na vzdělávání z různých úhlů pohledu a ve cvičeních jsem si vyzkoušel vše na vlastní kůži. Těší mě, že se nejednalo pouze o výběr nástrojů, které byly jiné, ale v jádru stejné, a že jsme se tématu věnovali opravdu ze všech úhlů – umělá inteligence, výukové programy, vybavení učeben, webináře atd.

Jelikož se jednalo o kurz docenta Černého, tak jsem měl opět problém s plným pochopením povinných výstupů, což se mi v tomto předmětu vymstilo – např. jsem z nějakého důvodu nezaregistroval povinnost plnění písemných úkolů, které jsem nakonec musel tvořit nárazově v rámci vánočních svátků.

Z hlediska výuky bylo ale vše v pořádku, výklad byl zajímavý, témata byla logicky vybrána a navazující cvičení byla velmi přínosná.

Výstupy ze cvičení:

Výstupy z přednášek:

 

Online vzdělávání: od designu k praxi

Další z EdTechových kurzů a další, u kterého jsem musel požádat o výjimku. Důvody k registraci k tomuto kurzu zůstávají stejné – naučit se efektivně předávat své znalosti dalším lidem. Tento kurz byl vyučován ve třech celodenních blocích před začátkem semestru. Jednalo se tedy o velmi intenzivní kurz, který ale bohužel nesplnil mé očekávání.

Abych to vysvětlil – asi jsem trochu moc přikládal význam slovu „praxe“ v názvu předmětu. Očekával jsem spíše formát třídenního intenzivního workshopu, na jehož konci bude obsáhlý a hotový kurz. Očekával jsem, že si dané dovednosti budu osvojovat za běhu při práci na svém vlastním kurzu, přičemž mi bude k ruce vyučující, který mi spíše z pozice mentora poradí a nasměruje mě. Ve zkratce jsem očekával, že předmět Vzdělávací technologie bude spíše teoreticky zaměřený a tento předmět bude více prakticky zaměřený.

Praxe v tomto předmětu samozřejmě přítomná byla, ale dle mého ve velmi malé míře. Bylo představeno penzum nástrojů, přičemž ani jednomu nemohl být věnován dostatečný prostor. Osobně bych tedy uvítal, kdyby byl kurz zaměřen pouze na jeden nástroj, ve kterém bychom se celé tři dny rozvíjeli.

Výstupem z předmětu byl hotový kurz, který se ale téměř celý tvořil po skončení těchto bloků. Tady musím zcela upřímně přiznat, že na to v tomto semestru zkrátka nebyl čas. Předmět jsem sice splnil, ale docentu Černému jsem musel obhájit krátkost kurzu. Věřím, že kdyby bylo času více, tak by i kurz vypadal lépe.

Opět se ale sluší říct, že jsem se i přes své výhrady naučil spoustu věcí. Poznal jsem nové nástroje, udělal alespoň první krůčky při tvorbě svého plného kurzu a opět jsem si trochu rozšířil obzory v oblasti vzdělávání.

Výstupy z předmětu:

 

Digital competence development course

Zcela upřímně jsem si tento kurz zapsal především proto, že byl vyučován asynchronně a především online, což mi jako kombinovanému studentovi, který je pracovně poměrně vytížený, velmi vyhovovalo. Zároveň jsem si kurz zapsal s předpokladem, že bude aktualizovanou verzí kurzu KPI33 Kurz rozvoje digitálních kompetencí, který jsem absolvoval v roce 2019, ale po splnění první lekce jsem zjistil, že se jedná o tentýž kurz, který je ale překlopený do angličtiny.

Kurz jsem tak pojal jako příležitost porovnat, jak jsem se za přibližně šest let posunul. Nejednalo se však pouze o časové hledisko – kurz v roce 2019 jsem absolvoval jako volitelný předmět na bohemistice, takže se jednalo i o jakousi evaluaci mého studia na KISKu.

Po absolvování kurzu musím říct, že jsem se hodně posunul. Když jsem si porovnával své dřívější odpovědi, tak byly úplně jiné, projevovala se v nich má tehdejší zkušenost a nedokázal jsem přemýšlet tak analyticky jako nyní. Doporučoval jsem spolužákům i jiné nástroje (je logické, že se technologický stack trochu posunul), ale odůvodnění se nezakládala pouze na tom, že je daný nástroj lepší, ale pracovala s širším kontextem.

Předmět určitě doporučuji všem spolužákům. Vyučujícím bych dal možná radu kurz trochu aktualizovat. Některé ze zmiňovaných nástrojů již nejsou vůbec relevantní a už pár let mají své alternativy. Rovněž bych asi více zmiňoval oblast AI, ale je pravda, že AI je dnes všude a nemusí být opravdu v každém kurzu. V neposlední řadě – některá videa už mi přijdou rovněž trochu zastaralá. Stará videa nemusí být nutně diskvalifikačním kritériem, ale nabídl bych třeba novější alternativu.

Výstupy z předmětu:

Reflexe čtvrtého semestru magisterského studia

Jako už tradičně (z bakalářského studia) jsem se snažil celé své studium smrsknout tak, abych měl v posledním semestru čas na přípravu na státnice a na psaní diplomky a mohl jít ke státnicím v červnovém termínu. Jelikož ale tento text čtete na konci srpna, je zřejmé, že se tento můj plán moc nevydařil, a to především proto, že jsem se prozíravě rozhodl na začátku roku 2026 začít podnikat.

Pokud by vše šlo podle mého plánu, tak bych si tento poslední semestr zapsal pouze povinné předměty a Terénní projekt, ale kvůli jednomu chybějícímu kreditu jsem musel zařadit i Blok expertů, čehož rozhodně nelituji!

 

Terénní projekt

Tento semestr jsem v rámci Terénního projektu opět spoluvyučoval předmět Webová analytika společně s Adamem Šilhanem.

Ve zpětné vazbě od studentů mi bylo párkrát sděleno, že můj výklad není vždy srozumitelný a že často používám velmi odborné či slangové výrazy, které předpokládají už nějakou zkušenost s oborem. Osobně si myslím, že oproti předchozímu roku jsem na tomto zapracoval, ale určitě je ještě co zlepšovat. Myslím, že právě díky této zkušenosti plně chápu, že být odborníkem v určité oblasti neznamená, že dokážu svoji zkušenost dobře, pochopitelně a srozumitelně předat – je to zkrátka další kompetence, kterou si budu muset osvojit.

Na druhou stranu se jedná o velmi komplexní obor, ve kterém mám na svoji implementační část, která je poměrně složitá, vyhrazeny asi tři týdny. S Adamem proto uvažujeme, že bychom kurz rozdělili na dvě poloviny. Webovou analytiku I by vedl Adam a šlo by v ní spíše o teoretické základy v oblasti dat, marketingu a analytiky. Ve Webové analytice II bych studentům ukazoval, jak tyto znalosti využít v praxi – od nasazení měření skrze GTM přes vyhodnocování dat v BigQuery až po následnou vizualizaci.

Poprvé jsme se rovněž v kurzu setkali s vyšším používáním AI, a to nejenom při implementaci webového měření, ale i při vyhodnocování dat. I z tohoto důvodu jsme do kurzu zařadili pár bloků, kde se studenty mluvíme o tom, jak AI využívat eticky a na co si dát pozor při používání AI v kontextu klientských, osobních a citlivých dat. Domnívám se, že by se na to hodil samostatný kurz vyučovaný přímo na KISKu, protože ze zkušenosti z praxe mohu říct, že v tom většina profesionálů v oblasti dat a marketingu plave.

 

Blok expertů

Můj poslední Blok expertů byl opět velmi nabitý skvělými lidmi a odborníky z praxe. Samozřejmě mě nejvíce zaujaly datové přednášky, ale jelikož jsme na KISKu, tak i u ne zcela datových přednášek hrála data velkou roli. Zároveň to byl první Blok expertů, který zajišťovala Magda Bohuslavová – práci odvedla na jedničku. Velmi oceňuji změněný formát „docházky“, krásně zpracovanou a udržovanou interaktivní osnovu a komunikaci se studenty.

Pokud bych měl vypíchnout pár přednášek, tak bych určitě zvolil Michala Kašpárka, který velmi poutavě mluvil o práci datového žurnalisty a názorně ukazoval, kolik práce je za napsáním nějakého datového článku, jaká data jsou k tomu potřeba a jak může být těžké (a někdy i nemožné) se k nim dostat.

Vypíchl bych i přednášku Pavlíny Vajgarové, která stojí za projektem DobroData. Koncept, který představila, mě velmi zaujal – už delší dobu jsem přemýšlel nad tím, že bych svoje získané zkušenosti z oboru s někým sdílel a někomu třeba i pomohl změnit jeho život či si splnit nějaký sen.

Po přednášce jsem Pavlínu kontaktoval, slovo dalo slovo a já jsem se stal mentorem v DobroDatech. Momentálně mentoruji jednu maminku po mateřské, která z pracovního procesu vypadla na sedm let. Předtím spravovala reklamy v Google Ads a nyní chce změnit svoji profesní dráhu a více se profilovat v oblasti datové analytiky.

Reflexe celého mého studia na KISKu

Pokud bych měl hodnotit celé své studium včetně studia bakalářského, tak bych nešetřil superlativy. KISK je to nejlepší, co mě mohlo potkat, a cítím, že jsem se v tomto oboru opravdu našel. Moje studijní dráha byla velmi roztříštěná a vlastně jsem nikdy nevěděl, co mě baví a co chci dělat. S absolvovanou střední průmyslovou školou jsem se rozhodl pokračovat na FSI VUT, kde jsem vydržel jen semestr. Poté jsem pět let neúspěšně studoval bohemistiku, kde jsem studium ukončil v procesu psaní bakalářské práce na začátku protipandemických opatření. KISK byl můj poslední vysokoškolský pokus, jelikož začalo být studium finančně neúnosné.

A celé to byla vlastně náhoda – při bohemistice jsem absolvoval dva kurzy na KISKu, a když jsem se po ukončení studia rozhodoval, kam bych chtěl pokračovat, zjistil jsem, že z celého pětiletého studia mě bavily právě tyto dva předměty. Navíc mě vždy fascinovaly vizualizace dat a infografiky. Zapsal jsem se tedy s vědomím toho, že se budu učit, jak tyto infografiky dělat a že se tím třeba budu jednou živit.

V rámci studia jsem opravdu našel práci v datech, a to díky předmětu Webová analytika, který mě velmi bavil. Zkusil jsem se přihlásit na stáž, ta se proměnila v zaměstnání a nyní v tomto oboru podnikám. Bez KISKu by toto nebylo možné.

Možné by to nebylo rovněž bez vstřícnosti jednotlivých vyučujících. Ze studia bohemistiky si pamatuji legendární větu docentky Hladké, které jsem se přišel zeptat, zda bych nemohl její kurz absolvovat ve středu místo v pátek, protože v pátek chodím do práce. Ta mi odpověděla: „Při studiu na vysoké škole máte studovat, a ne pracovat!“ (a moji žádost samozřejmě zamítla, což mě stálo prodloužení studia o další rok). Na KISKu by bylo něco podobného nemyslitelné – na všem bylo možné se domluvit a všichni vycházeli maximálně vstříc. Na můj vkus někdy až moc vstříc, takže mi to místy přišlo nefér (např. dodržování deadlinů), ale tento pocit jsem měl jen občas a rozhodně to nebylo nic výrazného.

Je třeba i zmínit možnost studovat téměř cokoliv hybridně, což rovněž velmi napomáhá v absolvování celého studia. Díky tomu jsem mohl spojit celé studium s prací a v závěru i s podnikáním. Myslím, že jinde by to nebylo možné.

V neposlední řadě chci zmínit doprovodné akce, které KISK přímo či nepřímo pořádá. Myslím si, že je to super věc, a i když jsem se velkého množství z nich nemohl z časových důvodů zúčastnit, byl jsem velmi rád, že existují, že pomáhají spojovat kolektiv a že se při nich ještě něco naučíme. V mém případě se jednalo převážně o účast na KISKfórech, ale stejně geniální mi přijde letní škola či KISKohraní, kterého jsem se nikdy nezúčastnil, i když mám rád deskovky – jsem totiž trochu introvert. Komentované procházky po Brně s docentem Černým? Geniální – bohužel nerad chodím, ale nyní trochu více dbám o svoji životosprávu, takže bych i šel.

I přesto, že mě studium jako celek bavilo, tak mám určité výtky.

První, co mě napadá, je nedostatek datových předmětů v profilaci. Vím, že se Tomáš Marek velmi snaží kurzy vypisovat a že je to velmi těžké. Odborníků sice může být dost, ale ne všichni umí předávat své zkušenosti, a pokud už se někdo takový najde, tak ho to stojí nepoměrné množství času s ohledem na to, kolik za to dostane peněz. Z pohledu studenta, který do studia šel s vidinou datové profilace, je to ale velmi nemilé – pokud bych si nenechal uznat profilační předměty z bakalářského studia (které už třeba ani nejsou nyní vypisované), tak bych neměl skoro šanci profilaci naplnit, popřípadě bych si musel zapsat úplně všechny profilační předměty, které se vypisovaly ze semestru na semestr. Bohužel k tomuto problému nemám ani žádné doporučení.

Druhou věcí je samotná literatura. Vím, že se jedná o tradici, nicméně pro mě osobně byly literární předměty něčím, co jsem si moc neužíval. U každé z profilací vnímám, že je využiju – data, protože je to moje primární zaměření a náplň veškeré mé práce. EdTech využívám při předávání svých zkušeností – mentoruji, přednáším, dělám webináře, chtěl bych tvořit kurzy ze své profese. Principy z designu informačních služeb využívám při komunikaci s klienty, návrzích datových toků a veškerých systémů a rovněž i při doporučování, co změnit v oblasti UX na webech. O literatuře se toto ale říct nedá. Jediné, kde studium literatury dokážu pochopit, je bakalářské studium, ve kterém dostáváme komplexní základ celého oboru. V magisterském studiu bych ale uvítal čistou profilaci – ideálně bych zrušil povinné předměty a celé to postavil na předmětech povinně volitelných, abychom se mohli opravdu profilovat tak, jak chceme. V mém případě by to znamenalo, že bych vynechal dva literární předměty a místo nich bych si dal pravděpodobně dva designové (datové nebyly a EdTechových jsem měl už dost).

Poslední, co bych chtěl zmínit, jsou kvalifikační práce. Asi si všichni uvědomujeme, že současná podoba nebude mít dlouhého trvání. Jednak kvůli stále rostoucímu vlivu AI, a jednak v kontextu trhu práce, který už vyžaduje jiné kompetence. Velmi by se mi líbilo pracovat na dlouhodobém projektu, celé dva roky, od návrhu přes výzkum až po realizaci, a to s maximálním využitím AI tak, abych se na tomto projektu naučil co nejvíce a především aby projekt k něčemu byl. Nechci nic dělat zbytečně, a i když jsem se jak u bakalářské, tak u diplomové práce snažil, aby se nejednalo pouze o práci pro zakončení studia, ale aby měla nějaký přesah, moc šancí tomu nedávám.

Z hlediska naplnění mých plánů a cílů vnímám největší mezeru právě v nedostatku datových předmětů. Naopak z hlediska vzdělávání ostatních cítím, že jsem se posunul velmi. Designově zaměřených předmětů jsem nakonec moc neměl, ale pokud už ano, tak byly velmi kvalitní viz Uživatelský výzkum. Co se týče absolvování praxe, tak je jí mé samotné zaměstnaní, nicméně jsem v rámci studia dvakrát spoluvyučoval předmět Webová analytika, kde jsem se toho naučil spoustu a rozhodně to byla přínosná zkušenost. Po státnicích plánuji dále rozvíjet své podnikání v digitální analytice, ale upřímně nevím, kam mě zavane umělá inteligence – nyní ji pomáhám implementovat a připravuji pro ji data, nicméně je dost dobře možné, že mě v blízké budoucnosti nahradí. Proto je velmi důležité neusnout na vavřínech. Do svých TOP 3 předmětů bych zařadil informační politiku a management, protože to byl rize datový předmět, který mi do mé praxe dal asi nejvíce, všechny Bloky expertů, které považuji za úplně nejlepší, jelikož ukazují teorii v čisté praxi a předmět Uživatelský výzkum, který mě naučil, jak se ptát a že je někdy lepší mlčet a nechat ostatní mluvit.

Závěrem bych chtěl říct, že mi KISK opravdu změnil život a že to není jen prázdná fráze. Našel jsem díky němu dobrou práci, kamarády i to, co mě baví. Mám spoustu kontaktů, vím, na koho se obrátit, kdybych něco potřeboval, a vím, že kdyby něco potřebovali spolužáci (či vyučující), tak se na mě rovněž obrátí. Studium na vysoké škole jsem si představoval úplně jinak a jsem rád, že se mé představy nevyplnily a nakonec vše dopadlo dobře. Díky moc!

Scroll to Top